Les feuilles mortes

text: Jacques Prévert hudba: Joseph Kosma Oh, je voudrais tant que tu te souviennes, Des jours heureux quand nous étions amis, Dans ce temps là, la vie était plus belle, Et le soleil plus brûlant qu'aujourd'hui. Les feuilles mortes se ramassent à la pelle, Tu vois je n'ai pas oublié. Les feuilles mortes se ramassent à la pelle, Les souvenirs et les regrets aussi, Et le vent du nord les emporte, Dans la nuit froide de l'oubli. Tu vois, je n'ai pas oublié, La chanson que tu me chantais... C'est une chanson, qui nous ressemble, Toi qui m'aimais, moi qui t'aimais. Nous vivions, tous les deux ensemble, Toi qui m'aimais, moi qui t'aimais. Et la vie sépare ceux qui s'aiment, Tout doucement, sans faire de bruit. Et la mer efface sur le sable, Les pas des amants désunis. Nous vivions, tous les deux ensemble, Toi qui m'aimais, moi qui t'aimais. Et la vie sépare ceux qui s'aiment, Tout doucement, sans faire de bruit. Et la mer efface sur le sable Les pas des amants désunis...

Mrtvé listí

Ó, chtěl bych tolik, abys nezapomněla, na šťastné dny, kdy jsme se milovali. Tenkrát byl život krásnější a slunce žhavější než dnes. Mrtvé listí smete metař na lopatu... Vidíš, nic jsem nezapomněl. Mrtvé listí smete metař na lopatu, stejně jako vzpomínky a žaly a severák je rychle odvane tmou nepaměti. Vidíš, nezapomněl jsem písničku, kterou zpívalas jen pro mě.

Ta písnička je o tobě a o mně. Tys milovala mě a já tebe. Žili jsme jeden v druhém jako v domě, já v tobě a ty ve mně. Život však rozdělí ty, kdo se mají rádi bezhlučně, pozvolna jak čas běží a moře smaže jejich stopy v písku na pobřeží. Mrtvé listí smete metař na lopatu, stejně jako vzpomínky a žaly. Ale má věrná, mlčenlivá láska děkuje životu. Miloval jsem tě k smrti, ty má krásná. Na to se nedá zapomenout. Tenkrát byl život krásnější a slunce žhavější než dnes a ty jsi byla moje nejněžnější láska... Jenomže teď mi zbyly jenom žaly. A vždycky uslyším tvou písničku z těch dnů, kdy jsme se milovali. Ta písnička je o tobě a o mně. Tys milovala mě a já tebe. Žili jsme jeden v druhém jako v domě, já v tobě a ty ve mně. Život však rozdělí ty, kdo se mají rádi bezhlučně, pozvolna jak čas běží a moře smaže jejich stopy v písku na pobřeží. překlad: Petr Skarlant