Klíč k francouzskému jazyku

přehled časů

A. Daim

Obsah 1. Indicatif 5

1.1. Présent 6

1.2. Passé récent 7

1.3. Passé composé 8

1.4. Passé imparfait 9

1.5. Passé plus-que-parfait 10

1.6. Passé simple 11

1.7. Passé antérieur 12

1.8. Futur proche 13

1.9. Futur simple 14

1.10. Futur antérieur 15

2. Subjonctif 16 2.1. Subjonctif présent 17

2.2. Subjonctif passé 18

3. Conditionel 19 3.1. Conditionel présent 20

3.2. Conditionnel passé 21

4. Infinitiv 222 4.2. Infinitif passé 222

5. Participe 233 5.1. Participe présent 233

5.2. Participe passé 244

6. Gérondif 255 A. Impératif 266 B. Negation 277 C. Interrogation 308 Slovesa s être – seznam 309 Participe passé – seznam 30

5

1. Indicatif Oznamovací způsob. Popisuje skutečnost. Nesmí

být použit pro: vyjádření přání, pochyby, mož-

nosti či touhy (subjonctif); příkaz (impératif);

možnost či podmínku (conditionel).

6

1.1. Présent Přítomný čas. Užívá se pro vyjádření: současné-

ho děje, stavu, obvyklého děje, události blízké

budoucnosti.

Vytváří se pomocí slovesa v příslušné osobě:

Je vais à l’école. Tu est malade.

Vazba être en train de se používá pro vyjádření

okamžitého děje:

Je suis en train d’aller à l’école.

I. parl-e

parl-es

parl-e

parl-ons

parl-ez

parl-ent

II. fini-s

fini-s

fini-t

finiss-ons

finiss-ez

finiss-ent

III. vend-s

vend-s

vend-

vend-ons

vend-ez

vend-ent

7

1.2. Passé récent Blízký čas minulý. Užívá se pro vyjádření právě

proběhlého/skončeného děje.

Vytváří se pomocí vazby venir de a infinitivu

významového slovesa:

Je viens de lui téléphoner.

8

1.3. Passé composé Čas minulý (vid dokonavý). Užívá se pro označe-

ní minulého děje ukončeného, jednorázového

nebo náhlého.

Vytváří se složením pomocného slovesa (avoir/

être) a příčestí minulého (participe passé).

J’ai parlé de ma rose.

Elle est déjà arrivée.

9

1.4. Passé imparfait Čas minulý (vid nedokonavý). Užívá se pro ozna-

čení dějů, které trvaly delší dobu nebo se opako-

valy; pro označení stavu v minulosti; při popisu,

vysvětlení, a nebo zároveň s passé composé pro

znázornění délky popisovaného děje.

Vytváří se přidáním následujících koncovek ke

kmeni přítomnému (po odtržení koncovky -ons

od tvaru první osoby množného čísla):

-ais

-ais

-ait

-ions

-iez

-aient

J‘aimais ma femme.

La nuit était noire, sans lune.

10

1.5. Passé plus-que-parfait Čas předminulý. Užívá se pro vyjádření děje,

který proběhl dříve nežli děj již popsaný.

Vytváří se převedením pomocného slovesa

(avoir/être) passé composé do passé imparfait.

J’avais chanté.

Les voisins m’ont dit que l’arbre était tombé.

11

1.6. Passé simple Minulý čas jednoduchý. Užívá se při vyprávění;

dnes již pouze v psané formě. Popisuje jisté děje.

Vytváří se převedením významového slovesa do

příslušného tvaru:

I. parl-ai

parl-as

parl-a

parl-âmes

parl-âtes

parl-èrent

II. fini-s

fini-s

fini-t

fin-îmes

fin-îtes

fin-irent

III. jako II. (nekopíruje zcela zastoupení sloves)

Il éteignit une à une toutes les lampes, rentra

dans sa chambre, se déshabilla hâtivement

et se glissa entre les draps. (…)

12

1.7. Passé antérieur Předminulý čas. Užívá se pro vyjádření děje, kte-rý proběhl před dějem hlavním v passé simple. Vytváří se převedením pomocného slovesa (avoir/être) passé composé do passé simple.

Vous eûtes couru…

13

1.8. Futur proche Blízký čas budoucí. Užívá se pro vyjádření blíz-

kého děje; v současné době rovněž pro jakýkoliv

děj.

Vytváří se pomocí pomocného slovesa aller a

infinitivu významového slovesa.

Je vais parler français.

Tu vas lui téléphoner.

14

1.9. Futur simple Budoucí čas. Užívá se pro vyjádření budoucího děje. Vytváří se z infinitivu významového slovesa, k němuž se přidá příslušná koncovka slovesa avoir vyčasovaného v přítomném čase:

-ai -as -a

-ons -ez -ont

Je te l’achèterai. On finira à sept heures.

15

1.10. Futur antérieur Předbudoucí čas. Užívá se pro vyjádření děje,

který v budoucnosti proběhne před dějem hlav-

ním (budoucím) nebo konkrétním časovým úda-

jem (quand, lorsque, après que,…)

Vytváří se převedením pomocného slovesa

(avoir/être) passé composé do budoucího času

(futur simple).

Quand il aura préparé le dîner, il nous apellera

à table.

Quand j’arrivera vous serez déjà partis.

16

2. Subjonctif Konjunktiv, slovesný způsob, který v češtině neexistuje. Je používán tam, kde je výpověď zpochybněna, tedy tam, kde děj není jisty (přání, vůle, rada, názor, domněnka, pocit, obava). Po-užit je rovněž, když je jistota daného výroku ně-jak měřena (peut probace, beaucoup proba-ce,…). Nejčastěji je používán ve vedlejších větách předmětných (po que).

17

2.1. Subjonctif présent Konjunktiv přítomný. Užívá se v základních pří-padech přání, vůle, rady, názoru, domněnky, pocitu, obavy. Vytváří se převedením významového slovesa do příslušného tvaru – ke kořeni (pro 1.-3. os. jed-notného čísla a 3. os. množného čísla z tvaru 3. os. mn. č.; pro zbylé osoby množného čísla z tvaru 1. os. mn. č.) přidáme příslušnou koncov-ku:

-e -es -e

-ions -iez -ent

Je souhaite que je sois un musicien. Il semble qu’il pleuve. Il me parait qu’il pleuve. Nous cherchon un ouvrier qui puisse le raper.

18

2.2. Subjonctif passé Konjunktiv minulý. Užívá se stejně jako přítom-ný, pokud je uvozující věta v čase minulém. Vytváří se převedením pomocného slovesa (avoir/être) passé composé do subjonctivu.

Je souhaitais que j’aie été un musicien. Il m’a semblé qu’il ait plu.

19

3. Conditionnel Podmínka, tedy podmiňovací způsob. Používá se v případě, že by se něco stalo za předpokladu, že…Podmínková věta podmiňuje větu hlavní. Bývá uvozena spojkou si (jestli, pokud). 1. podmínka skutečná (condition réelle) Si (kdyby) + présent, présent.

S’il fait beau, il sortira. Si (jestliže) + présent, futur simple.

S’il veut, il le fera. 2. podmínka možná (condition potentielle) Si (jestli) + imparfait, conditionnel présent.

S’il faisait beau demain, je sortirais.

Si (kdyby) + imparfait, conditionnel présent. S’il faisait beau, je sortirais.

3. podmínka neskutečná (condition irréelle) Si (kdyby byl/o/a) + plus-que-parfait, conditionnel passé.

S’il avait fait beau, nous serions sortis.

20

3.1. Conditionnel présent Přítomný podmiňovací způsob.

Vytváří se přidáním koncovky passé imparfait

k infinitivu.

-ais

-ais

-ait

-ions

-iez

-aient

S’il fait beau, nous sortons.

S’il fait beau, nous sortirons.

Je serais un docteur.

Tu parlerais de ma profession.

21

3.2. Conditionnel passé Minulý podmiňovací způsob.

Vytváří se převedením pomocného slovesa

(avoir/être) passé composé do kondicionálu.

S’il avait fait beau, nous serions sortis.

22

4. Infinitif Neměnná forma slovesa. Užívá se jako samo-

statně stojící sloveso a při krácení dvou vět se

stejným podmětem.

Je le fait pour être célèbre.

Je suis content de venir à temps.

4.1. Infinitif passé Složený infinitiv. Užívá se pro krácení dvou vět

se stejným podmětem, jsou-li věty v minulosti

nebo se v minulosti odehrává děj věty vedlejší (s

infinitivem).

Vytváří se převedením pomocného slovesa

(avoir/être) do infinitivu.

Je le faisait pour avoir été célèbre.

Je suis content d‘être venu à temps.

23

5. Participe

5.1. Participe présent Příčestí přítomné. Užívá se pro nahrazení věty

předmětné, pokud popisuje děj, který probíhá

zároveň s hlavním dějem.

Vytváří se přidáním koncovky -ant ke kmeni pří-

tomnému.

Il a rencontré un homme pauvre mourant de

faim.

Elle avait des yeux brillant de fiévre.

Může fungovat i jako přídavné jméno, tedy ad-

jectif verbal. V tomto případě ovšem dochází ke

shodě v rodu a čísle. Tvary se vytváří trochu jinak

(některá -ons na -ent; některá -quer na -cant;

některá -guer na -gent).

un femme travaillante

C’est une histoire amusante.

24

5.2. Participe passé Příčestí minulé. Užívá se v různých složených

časech (např. passé composé).

Vytváří se přidáním koncovky ke kmeni přítom-

nému – pravidelně nebo nepravidelně.

I. parl-é

II. fin-i

III. vend-u

Elle s‘est lavée.

J’ai fait ça.

25

6. Gérondif Přechodník. Užívá se, pokud chceme spojit dva děje, které probíhají ve stejném čase a mají stej-ný podmět. Vytváří se z participe présent předsazením slova en.

Il est tombé en courant. Elle travaille toujours en écoutant de la mu-

sique.

26

A. Impératif Rozkazovací způsob. Užívá se jako v češtině.

Vytváří se vynecháním podmětu. Ve 2. osobě

jednotného čísla je (mimo případy nutné kvůli

výslovnosti) místo koncovky -es koncovka -e.

Parle !

Commençons !

Donne-le-moi !

Apportez-la-lui !

27

B. Negation Zápor. Užívá se stejně jako v češtině.

Vytváří se ze slova ne, které se nachází hned za

podmětem, a druhé části: pas (ne), rien (nic),

personne (nikdo), jamais (nikdy), plus (už ne).

Je ne sais pas.

Je n’ai pas de café à la maison.

Il ne le rend jamais.

Ne le leur explique pas !

28

C. Interrogation Otázka. Užívá se stejně jako v češtině. Vytváří se třemi způsoby. Může nabývat více variant: qui (kdo), que (co), où (kde), quand (kdy), comment (jak), pourquoi (proč), combien (kolik). 1. intonací

Vous êtes musicien ? Qui a faim ?

2. inverzí Êtes-vous musicien ? Ça coûte combien ?

3. konstrukcí est-ce que

Est-ce vous êtes musicien ? Combien est-ce que ça coûte ? Qu’est-ce que tu cherches ?

29

Slovesa s être – seznam aller – allé

arriver – arrivé

descendre – descendu

devenir – devenu

entrer – entré

monter – monté

mourir – mort

naître – né

partir – parti

rentrer – rentré

rester – resté

retourner – retourné

revenir –revenu

sortir – sorti

tomber – tombé

venir –venu

+ všechna zvratná slovesa!

30

Příčestí minulé – seznam I. parler – parlé

II. finir – fini

III. vendre – vendu

apprendre – appris

avoir – eu

boire – bu

comprendre – compris

connaître – connu

couvrir – couvert

croire – cru

devoir – dû

dire – dit

écrire – écrit

être – été

faire – fait

lire – lu

mettre – mis

mourir – mort

naître – né(e)(s)

offrir – offert

ouvrir – ouvert

paraître – paru

peindre – peint

pouvoir – pu

prendre – pris

prendre – pris

recevoir – reçu

savoir – su

souffrir – souffert

suivre – suivi

venir – venu(e)(s)

vivre – vécu

voir – vu

vouloir – voulu

Vydalo nakladatelství Mae corp.

jako svou 15. publikaci

v nákladu 2 výtisků.

Vydání první.